Stručné dějiny Říček

Obec Říčky, původně Rićka, německy psáno Ritschka se rozkládá v údolí a na svazích vrchů: Zakletý (Reiterkoppe), Komáří (Mücken koppe) a Anenský nebo také Arnoštka (st. Anna či Ernestine). Hřeben Orlických hor (Adlergebirge) je označen jako Český hřbet (Böhmen Kamm). Mapa oblasti z roku 1840 rozděluje obec na osm částí, konkrétně Leipel Bauden (Leipelovy boudy), Eberdorf, Wüstnähe (Pustiny), Riese (Rysé), Mittelberg (Střední kopec), Alme (Alma), Grenzpuckel (Hraniční hřeben), Niederschlag (Spodní lán), Reiterlehne (Jízdní svah).

Údolím protéká říčka, původně zvaná Klausa, dočasně po II. světové válce označovaná jako Kulsava či Klusava (kluše do údolí), až nyní ustálený výraz Říčka.

Obec tak jako i jiné obce v Sudetech prošla vývojem, který lze v některých obdobích nazvat bouřlivým. Prvá zmínka o obci se objevuje zhruba v polovině 16. století, kdy nese označení dřevorubecká osada.

Pásmo, kde se nachází Říčky, nebylo tak jako jiné pohraniční oblasti původně pusté a následně osídleno německými přistěhovalci, ale je to území zprvu převážně české. Panství patřilo historicky pánům z Drnholce. Posledním českým pánem byl Jaroslav z Pernštejna, který zemřel bez dědiců, a panství se stalo odúmrtí českého krále. Následně panství kupuje Burian Trčka z Lípy. V kupní smlouvě je zanesena výhrada pro obce Zdobnice a Rićka. Výslovně je uvedeno, že tyto vesnice včetně lesů musí být zachovány Královskému mincovnímu úřadu v Horách Kutných.

Majitelé panství Mauschwitzové a Nostitzové

Rozhodným okamžikem pro tuto oblast je změna vlastníka, kterým se stává rod Maušviců (Mauschwitz). Majitel, původem z Lužice, ovládající pouze německý jazyk přivádí i své spolehlivé úředníky. Veškerá veřejná správa se ze dne na den vede pouze v německém jazyce. Změna úředního jazyka se odráží i v běžném životě obyvatel a dochází v průběhu několika let k poněmčení. O tom, že i na Říčkách byla řada původem českých obyvatel, svědčí příjmení: Vanitschek (Vaníček), Hlawaty (Hlavatý), Tobischke (Tobíšek) apod. Změnu jazykovou i národnostní ovlivní po roce 1600 zejména další majitel z rodu Nostitz, který přivádí do této oblasti německé osídlence zejména z Vestfálska, ale i podkrkonoší.

Obec neměla vlastní kostel. Bohoslužby se vykonávaly v Nebeské Rybné. Roku 1670 je postavena pro potřeby zejména dřevorubců dřevěná Kunštátská kaple, přestavěná na kamennou v roce 1831. Roku 1766 je vystavěna kaple sv. Anny na Anenském vrchu – Arnoštce.

Kolowraté

Roku 1703 jsou dosud svobodné obce Zdobnice a Říčky císařem Leopoldem prodány rodu Kolovratů (hrabě Norbert) včetně lesů a ostatní půdy. Tím dochází k další podstatné změně v životě místních obyvatel. Až do roku 1780 dává souhlas se sňatky v obci na základě žádosti farářů v Nebeské Rybné vrchnost. Změna nastává až po zrušení nevolnictví roku 1781.

Církevní stavby

Pro obec je důležitý rok 1787, kdy je jednak dostavěna dřevěná kaple v prostoru nad starým hřbitovem, zasvěcená Nejsvětější Trojici a škola v č.p. 5. Do té doby děti docházely do školy v Nebeské Rybné. Roku 1790 je pak položen základní kámen kamenného kostela, dostavěného r. 1792, zasvěceného opět Nejsvětější Trojici. Byl osazen třemi zvony – z nichž dva byly zasvěceny svatým Josefu a Bartolomějovi (Bartolomeusovi). Třetí zvon jméno neměl. Nová škola byla dostavěna r. 1808, s třídou elementární (základní) a 1. a 2. třídou. V té době má obec již přes 180 usedlostí a chalup.

Rozvoj obce a řemesel

Období 19. a počátku 20. století, až do I. světové války, lze označit jako období rozvoje obce. Rozvoj je pouze ovlivněn Prusko-Rakouskou válkou, menší vojenské šarvátky se udály i v okolí Říček, padlí vojáci jsou pohřbeni v hromadném hrobě, tři důstojníci mají samostatné hroby, na hřbitově nad č.p. 6.

Obec původně dřevorubecká a zemědělská se rychle mění v obec sklářů a tkalců, počátkem 20 se rozvíjí i výroba „lubových“ krabiček na léky a cukroví. Krabičky jsou vyráběny ze smrkových hoblin, dno a víko je vyráženo speciální raznicí, bok se upravuje pouze nožem.

Ještě v současnosti by se ve velké části chalup raznice našly. Roku 1904 je na tuto výrobu založeno družstvo. Budova skladu je evidována k čp. 80. Sklad existoval až do konce 50. let minulého století. Byl dokonce prvým kravínem na Říčkách. Jelikož se však jednalo o relativně jednoduchou stavbu – kamenocihelné základy, cihlová administrativní místnost, zbytek pak z šindelů, umístěný dobytek promrzl a musel být likvidován.

Stavba komunikací

Roku 1906 je dokončena nová silnice spojující Říčky s Rokytnicí a Zdobicí. Tohoto roku je také dokončena železniční trať spojující Rokytnici s Doudleby nad Orlicí. Silniční síť je i dále rozšiřována, v roce 1913 je obec propojena s Černou vodou a Kunštátem. Dochází k podstatnému zlepšení komunikace mezi horskými obcemi. Obec Říčky má v této době kolem 1100 obyvatel, což je prakticky stejně jako Rokytnice. Je však skutečností, že Horní i Dolní Rokytnice v této době byly samostatné obce.

První světová válka

Prvá světová válka znamená zpomalení rozvoje, obec má své padlé, neexistuje prakticky žádný spolkový život. Po vzniku republiky 28.10.1918 německé obyvatelstvo nesouhlasí s Republikou československou, dochází k nepokojům. Formuje se německá domobrana vedená ředitelem školy v Rokytnici R. Pischelem. 15. prosince 1918 obsazuje Rokytnici i Říčky 240 vojáků z posádky v Žamberku.

30. léta 20. století

V třicátých letech se zvyšuje nacionalismus obyvatelstva Sudet, obzvláště po nástupu Hitlera k moci. V roce 1934 žádá obecní zastupitelstvo Říček o změnu názvu na pouze německé označení Ritschka. Žádosti je vyhověno. V roce 1935 je zahájena urychlená výstavba pevnostního opevnění na hřebenech Orlických hor. Dvě pevnosti jsou umístěny i na vrchu Arnoštka (Anna). Zde stojící kaple je proto přemístěna do osady Hadinec. Nacionalistické nálady místních obyvatel se stupňují a vrcholí vyhnáním českého obyvatelstva z této oblasti. Týká se to zejména Rokytnice, kde bylo cca 440 obyvatel české národnosti. Po připojení k Německu přísahá obecní zastupitelstvo věrnost Adolfu Hitlerovi. V té době má obec 3 pily, 3 mlýny, 3 hospody s možným ubytováním, 2 obchody a 1 lisovnu oleje. Právo čepování piva má dalších 9 usedlostí.

Po roce 1945

Rokytnicko je v roce 1945 osvobozeno jednotkami maršála Malinovského. Správu v obci přebírá správní komisi, předsedou je p. L. Loužil, Začíná nové období obce Říčky. Není historicky doloženo ani známo, že by v této době docházelo k jakýmkoli násilnostem vůči původnímu obyvatelstvu. Oběti na životech nejsou. Obec přináleží opět pod okres Žamberk, jsou provedeny prvé konfiskáty a sestavovány prvé seznamy osob německé národnosti určených k odsunu. Sběrný tábor je v Králíkách. Část obyvatel je vyjmuta z odsunu z důvodu využití pro likvidaci kůrovcové kalamity. Správní komise vypracovala přesný přehled majetku ve všech popisných číslech. Důležité objekty se dávají do Národní správy. Hostinec Miller přebírá do národní správy pan Bursík (nyní Devětsil), hostinec Schmoranzer pan Kohout (nyní zbourán, stál na křižovatce mezi směrem ke kostelu a ski areálu), pilu č.p. 81 p. Myška, č.p.80 p. Kovařovic.

Dosídlování obce

Dne 1.9.1947 je obnoveno na Říčkách školní vyučování. Prvým učitelem byl volyňský Čech Anatol Peca. Je dokončen odsun německého obyvatelstva. Na základě zákona o půdě bylo konfiskováno 511 ha půdy, z toho bylo v tomto roce 93 ha přiděleno osídlencům, zejména chalupářům, členům a příznivcům spolku Mánes. Do oblasti přicházejí reemigranti slovenské národnosti, zejména z Rumunska.

V roce 1949 pod vlivem událostí je založeno Sdružení komunálního podniku, kam jsou vloženy některé objekty národní správy např. hostinec č.p. 24 a 25. Obec zůstává nadále z převážné části trvale neobydlená, z obyvatel převažují rekreanti, zejména v letním období. Hospodaření Státních statků je zajišťováno převážně brigádami. To vše vede k tomu, že v r.1953 Okresní národní výbor v Žamberku navrhuje vysídlení obce a její dosídlení penzisty. Místní národní výbor za podpory členů spolku Mánes s tímto rozhodnutím nesouhlasí a obci je nakonec ponechán původní status. V roce 1955 je stav obyvatelstva následující: 66 stálých obyvatel, z toho 51 české či slovenské národnosti. Obec má 205 domů. Počet rekreantů vzrostl z původních 726 v roce 1947 na 1320. Kultura je zajištěna pravidelným promítáním filmů v prostorách hostince č.p. 25, loutkovým divadlem, příležitostně pak různými představeními.

V obci je založena obecní knihovna. Místní národní výbor je umístěn v domě č.p. 4. Dočasně je zde umístěna i pošta. Obchod je ve střední části Říček, kam je posléze přemístěna i pošta.

Elektrifikace obce

V roce 1957 je zahájena elektrifikace obce, dokončená v roce 1959. V této době je připravován ke schválení projekt mléčné farmy a výstavba bytovek pod kostelem. V roce 1960 jsou letní události v obci ovlivněny natáčením filmu s Miroslavem Horníčkem. Jako mladý herec pak Josef Abrhám. Film má pracovní název „Šaty ze silonu“ resp. „Neschovávejte se, když prší“. Ve stejném roce je obec vyhlášena rekreačním střediskem. Plánuje se krom jiného i výstavba interhotelu místo hostince Schmoranzer, v té době již jídelna a ubytovna sloužící Státním lesům.

Stavba lyžařského areálu

V roce 1963 je zakládána Horská služba Orlické hory, na výstavbu zimního střediska je určena částka zhruba jeden milion korun. V následujícím roce je zahájena stavba lyžařského vleku a skokanského můstku, provoz zahájen v r. 1967.

Okupace a připojení obce k Rokytnici

Rok 1968 je pro Říčky, tak jako celou republiku rokem zlomu. 21.8. obsazují pohraničí až po Rychnov nad Kněžnou vojska Varšavské smlouvy, polští vojáci. Mnozí z nich se za okupaci omlouvají, ukazují, že nemají u sebe náboje, nechtěli by bojovat. Dochází k protestním akcím, schůzím, demontážím ukazatelů. Dochází i k rozporům mezi jednotlivými občany. Např. zatímco tři obyvatelé v noci z 22.8. demontují ukazatele od Zdobnice až po Střední Rokytnici, sleduje je místní funkcionář, který následně všechny udává. Obyvatelé obce se uzavírají do sebe, kulturní činnost opět ustává. V roce 1975 přestávají být Říčky samostatnou obcí a stávají se částí Rokytnice, od nového školního roku je zrušena i škola, žáci musí denně dojíždět do Rokytnice nebo využít internátu.

Porevoluční doba

Změnu přináší až události „sametové revoluce“. V roce 1990 se Říčky opět stávají samostatnou obcí, trvalý pobyt zde má 84 obyvatel. Prvým starostou se stává pan František Macháček. Následně dochází k transformacím státních statků, samostatně hospodaří rodina Chudých na č.p. 22 (zbouráno). Díky různým způsobům transformace přestávají fungovat kravíny, část pozemků přebírá do nájmu Nebeská Rybná. V roce 1992 se vrací majetek rodině Kolovratů včetně zámku v Rychnově nad Kněžnou, 31.12. přestává existovat stávající státní zřízení. V Šumperku vzniká „Svaz Němců Severní Morava – Orlické hory“. V obci je vybudována nová vrchní přípojka elektrického proudu a trafostanice „U křížku“. Je i obnoven povrch asfaltové obecní cesty.

V roce 1996 je dokončen projekt rozvoje Sídelního útvaru Říčky v Orlických horách, zahrnující území 1480 ha a 20 ha Pustiny. Dominantou plánu je rekreační území. Úprava projektu je v roce 1999. Tímto rozhodnutím dochází i k povolování výstavby nových rekreačních objektů v obci, zejména v oblasti Mittelberg. V roce 1998 je ukončena výstavba čističky odpadních vod a trasy vodovodu.

V roce 2000 se stává patronem Skiinterkritéria předseda poslanecké sněmovny a následně i prezident republiky p. Václav Klaus. Tato sportovní událost se však obce dotýká jen okrajově.
V únoru jsou opět osazeny věžní hodiny na kostele Nejsvětější trojice. V předjaří 8. a 9. března 2000 dochází následkem deště k prudké oblevě, mající za následek lokální povodeň na Říčce a zdevastování potoka v celé střední části obce až po Jůlinčino údolí. V obci byly dva mostky strženy, dva vážně poškozeny. Škody způsobené povodní se odhadují na 13,5 milionu Kč. V roce 2002 je v obci registrováno celkem 35 podnikatelských subjektů. Obec má přitom evidováno pouze 92 trvale žijících obyvatel. V roce 2003 došlo dne 10.6. k požáru dvou rekreačních objektů v centru obce, zasahovalo osm hasičských sborů. V prosinci pak byl zahájen provoz skibusu od kostela do ski areálu. V roce 2004 na den Svaté Anny se uskutečnilo slavnostní vysvěcení opraveného pomníku obětem války a násilí před obecním úřadem. Zima z 2005 na 2006 byla velmi bohatá na sníh, zejména v předjaří. V březnu pod tíhou sněhu došlo k provalení více jak sedmi střech (3 obytné, 4 hospodářské), provoz vleků ve skicentru byl rekordních 142 dnů, bez využití zasněžování. Naopak v zimě roku 2007 byl pro nedostatek sněhu zrušen jubilejní 45. ročník Skiinterkritéria, který se měl konat ve dnech 25. – 28.1.2007. Taková událost se v průběhu 45 let trvání této žákovské soutěže stala teprve po třetí. V zimní sezóně 2006/2007 byla ve ski centru zprovozněna nová čtyřsedačková lanovka.V roce 1994 byl zvolen starostou Josef Peterka, který stál v čele obce až do roku 2010. Za jeho působení byla pořízena čistírna odpadních vod, rozšířen místní vodovod, zrekonstruována vodárna, obnoveny rybníky, zrekonstruováno a rozšířeno veřejné osvětlení, dále bylo započato s výstavbou apartmánových domů v lokalitě bývalého státního statku. V posledním desetiletí se místní občané snaží podpořit společenský život v obci. Pořádají se turnaje v malé kopané a nohejbalu, pálení čarodějnic, mikulášské besídky, dětské dny. V posledních letech se podařilo obnovit tradici poutí a vítání jara. Od roku 2010 vykonává funkci (neuvolněného) starosty Ing. Jaroslav Kuchta.